Mujeres Libres- ženy činu

Článek jsem zkopírovala ze svých stránek punksnotdrugs, ale je ted o něco rozšířenější.
Mujeres Libres( Svobodné ženy) byla ženská anarchistická organizace v dobách španělské sociální revoluce. Nebojovaly pouze za potlačení fašismu, ale i za osvobození žen. Chtěli se zbavit takzvaného trojitého zotročení- nevědomosti, zotročení jako žen a námezdní práce. Ženské spolky, ale vznikaly ještě před revolucí, kdy se ženy z továren scházely a učily se diskutovat a hovořit před ostatními, většinou to byly členky odborů. Tyhle ženy byly naučené jednat a už v prvních dnech revoluce založily nemocnici a školu pro zdravotní sestry. Mnoho evropských anarchistů považovalo nerovnost mezi muži a ženami jako druhořadý problém, měl se vyřešit až někdy za úsvitu revoluce. Mujeres libres znamenalo snahu o zapojení žen do anarchosyndikalistického hnutí, které dávno před španělskou občaskou válkou (bylo to na kongresu v roce 1872) přislíblo změnu vztahů k ženám, také chtěli, aby se ženy konečně podílely na tvoření společnosti. Gregorio Maraňon a Mariano Gallardo si uvědomovali, že mezi mužem a ženou existují značné sexuální rozdíly, ale uváděli, že sociální genderová nerovnost je výsledkem toho, že ženám jsou odepírány možnosti vývoje: „Údajná méněcennost... žen je čistě uměle vytvořená, je nevyhnutelným následkem civilizace, která tím, že muže a ženu vzdělává odděleně a rozdílně, činí z ženy otroka a z jejího compaňera krutého tyrana.“
Na počátku dvacátého století mezi španělskými anarchisty
rozvinuly dva pohledy na podstatu vztahů mezi mužem a ženou. Jeden, vycházející z Proudhonových prací, pohlížel na ženy de facto jako na ty, kteří zajišťují reprodukci a přispívají společnosti prostřednictvím své domácí role. Druhý myšlenkový
proud (podobný marxistickému pohledu), který nalezl teoretická východiska v Bakuninových
spisech a který byl přinejmenším ve svých produktivistických aspektech prosazován
Isaacem Puentem, tvrdil, že ženy jsou rovny mužům a klíčem k emancipaci žen je jejich plné
začlenění do řad námezdně pracujících za rovnocenných podmínek s muži. Podle tohoto pohledu
pokud ženy chtěly překonat svou podřízenost, musely se přidat k pracujícím a bojovat
v odborových svazech za zlepšení postavení všech pracujících.Oficiální pozice CNT se řídila
druhým pohledem na věc. Pravda byla taková, že ženy sice bojovali společně s muži, ale vřdy byly ty druhé, ať už doma či na ulici.
Samotné členky se v te době nepovažovaly za feministky, poněvač v té době nebyl pojem feminismus správně pochopen. Sami říly tohle:,,nejsme a nebyly jsme feministkami. Nebojovaly jsme proti mužům. Nechtěly jsme nahradit maskulinní hierarchii feministickou. Spolupráce je nutná pro práci, pro boj - kdybychom takto nepostupovaly, sociální revoluce by nikdy nebyla možná. Přesto vše potřebujeme vlastní organizaci , která by bojovala za nás. Jsme si vědomy precedentů, které nám zanechaly feministické organizace a politické strany... Nemůžeme následovat jejich cestu. Nemůžeme oddělovat „ženské“ problémy od problémů sociálních. Ale také nemůžeme popřít význam vlastní libertinské organizace, ve které ženy nebudou pouhým nástrojem a doplňkem“.
Tahle organizace čítala něco kolem 30 000 členů(často členkám bylo okolo 15-16 lety) a vydávala časopis, který by v dnešní době šel přirovnat třeba k Přímé cestě.Poté co začaly být ženy aktivní v politické činosti se dostaly také na barikády s členy CNT a FAI. Začali zakládat školy, dětská centra(hlavně kvuli dětem co měli matky v odborech), zakládaly pracovní sekce,ženskou fakultu Casa de la Dona(založena z důvodu obrovské nevzdělanosti, každodenně ji navštěvovalo 600-800 žen) a snažili se i ostatní ženy odpoutat od církve a ukázat jim anarchistický způsob života.
V roce 1937 tedy rok po založení, se musely ženy stáhnout z barikád, díky tomu, že se barikády začali bolševizovat.
Když fašisté porazili anarchisty, ani ženy z Mujeres Libres se nevyhnuly fašistickým represím. Byly vězněny, popravovány nebo se skrývaly. Mujertes Libres nám posobě zanechaly odpor k sexismu a rovnost obou pohlaví v rámci anarchismu, také ukázali to že ženy můžou být i samostatné v nejrůznějších politických činostech.
A to všechno dokázaly ještě před velkým feministickým hnutím v 60. letech.

„Pouze zřízení anarchistického komunismu poskytuje lidské řešení problému emancipace žen. Společně se zničením soukromého vlastnictví nám ustoupí z cesty i pokrytecká morálka a budeme svobodné... Budeme zažívat lásku s naprostou svobodou pro naše tužby ve vztahu ke všem nejrůznějším formám láskyplného a sexuálního života.“ (Lola Itrube, novinářka a aktivní sympatizantka Mujeres Libres)

Tohle je jen takový hodně stručný článek o Mujertes Libres, pro řádné ,,fanatiky´´ tady mám odkaz na 159 stránek věnovaných Mujeres libres, sexualitě a anarchismu za španělské občanské války, stahuj zde.
O španělské revoluci a právě skupine žen z Mujerte Libres je natočený film s názvem Libertarias, který ukazuje počátky téhle organizace až po její konec, kdy většina žen zkončí ve fašistických věznicích.

„Všichni ti soudruzi, jakkoli mohli být radikální v továrně, odborech a
dokonce autonomních skupinách (FAI), podle všeho odkládali zvyky stoupenců
osvobození žen u dveří svých domovů. Uvnitř se ke svým compaňeras chovali
jako obyčejní ´manželé.´“